Dnešní příspěvek píšu pod dojmem probíhajících olympijských her a úvodem smekám před všemi jezdci a koňmi olympijské všestrannosti.

Věděli jste, že existuje Olympijská charta jako oficiální kodifikace základních principů olympismu, pravidel a prováděcích ustanovení schválených Mezinárodním olympijským výborem, stanovící mimo jiné podmínky pro konání olympijských her?

Má-li své základní principy olympiáda, asi nepřekvapí, že základní zásady jsou vymezeny i pro soukromé právo. Podle ust. § 3 občanského zákoníku soukromé právo chrání důstojnost a svobodu člověka‍ i jeho přirozené právo brát se o vlastní štěstí a štěstí jeho rodiny nebo lidí jemu blízkých takovým způsobem, jenž nepůsobí bezdůvodně újmu druhým. Vedle dalších obecně uznaných zásad spravedlnosti a práva spočívá zejména na zásadách, že:

• každý má právo na ochranu svého života a zdraví, jakož i svobody, cti, důstojnosti a soukromí;
• rodina, rodičovství a manželství požívají zvláštní zákonné ochrany;
• nikdo nesmí pro nedostatek věku, rozumu nebo pro závislost svého postavení utrpět nedůvodnou újmu; nikdo však také nesmí bezdůvodně těžit z vlastní neschopnosti k újmě druhých;
• daný slib zavazuje a smlouvy mají být splněny;
• vlastnické právo je chráněno zákonem a jen zákon může stanovit, jak vlastnické právo vzniká a zaniká, a
• nikomu nelze odepřít, co mu po právu náleží.

Takové hodnoty tedy občanský zákoník chrání a mohou být vodítkem při výkladu konkrétních ustanovení zákona a řešení nejasných nebo složitých právních situací.