Nejen poskytovatelé ustájení musí čas od času řešit složitou otázku, co s ustájeným koněm, za kterého jeho majitel neplatí. Je možné ustájeného koně zadržet, dokud majitel nezaplatí? A k čemu je to případně dobré?

Podle ust. § 1395 odst. 1 občanského zákoníku platí, že: „Kdo má povinnost vydat cizí movitou věc, kterou má u sebe, může ji ze své vůle zadržet k zajištění splatného dluhu osoby, jíž by jinak měl věc vydat.“ Zadržovací právo tedy opravňuje věřitele (př. ustajovatele) věc zadržet (zajišťovací funkce) a následně ji i zpeněžit (uhrazovací funkce) k přednostnímu uspokojení své (splatné) pohledávky, to vše za podmínek blíže popsaných v ust. § 1395 a násl. občanského zákoníku.

Kůň ale přeci není žádná věc, je to živé zvíře, řeknete si. S tímto se již musel v rámci insolvenčního řízení prakticky vypořádat Městský soud v Praze, který k věci uvedl:

„Pokud je tedy kůň sice chován pro rekreační účely, není ale součástí domácnosti (ze které by např. byl odveden) a je ustájen odděleně – např. v komerčních stájích, pak konkrétně uplatnění zadržovacího práva na takového koně pro zvíře nepředstavuje žádnou újmu, jelikož se jeho postavení a způsob života nijak nemění (uplatnění zadržovacího práva samo o sobě nemůže být na překážku styku majitele se svým koněm). Navíc obecně, dle názoru soudu, není-li kůň ustájený v domě svého majitele, místa ustájení se poměrně často mění /…/. Uplatnění zadržovacího práva nebylo způsobilé u koně vyvolat negativní emoce.“

V daném případě – po posouzení podmínek konkrétního případu a veden výše uvedenou úvahou – tedy příslušný soud shledal zadržení koně možným, byť se jedná o živé zvíře, na které lze ustanovení o věcech použít obdobně jen v rozsahu, v jakém to neodporuje jejich povaze. Za obdobných podmínek tedy může být i pro Vás zadržení koně východiskem.

Při uplatňování zadržovacího práva však postupujte obezřetně. Zadržíte-li koně neoprávněně, můžete nejen prohrát v případném soudním sporu o jeho vydání nebo být zodpovědní za způsobenou škodu, ale jednáte-li úmyslně neoprávněně s cílem vytvořit tlak na neplatícího majitele, může být takové jednání posouzeno jako vydírání a mít i trestněprávní důsledky.