Jedním slovem VELMI. 

Podle základního ust. § 2933 občanského zákoníku odpovědnost za újmu způsobenou zvířetem nese jeho vlastník, případně spolu s ním osoba, jíž bylo zvíře svěřeno, která jej chová či jinak používá, a to bez ohledu na (neexistenci) zavinění nebo porušení právní povinnosti na jejich straně.

Určitou možnost, jak se uvedené přísné objektivní odpovědnosti zprostit, nabízí ust. § 2934 občanského zákoníku pro případy, kdy domácí zvíře slouží svému vlastníku k výkonu povolání či jiné výdělečné činnosti nebo obživě, prokáže-li, že při dozoru nad zvířetem nezanedbal potřebnou pečlivost nebo by škoda vznikla i při vynaložení potřebné pečlivosti.

Určení, co vše má v konkrétním případě taková „potřebná pečlivost“ zahrnovat, přitom nemusí být vůbec jednoduché.  Mnoho z těchto okolností může mít odbornou povahu a jejich posouzení vyžadovat odborných znalostí – znaleckého posudku.

Ve vztahu ke skupinové vyjížďce na koni zapůjčeném za úplatu již bylo příslušným soudem dovozeno, že je třeba se zabývat nejen:

• vhodností použitého koně pro danou akci,
• schopností jezdce akci vybrané úrovně absolvovat, resp. ověřením těchto schopností ze strany organizátora/vlastníka koně,
• samotným organizačním zajištěním dané akce,
  

ale i

• schopností kooperace mezi konkrétní jezdeckou dvojicí – jezdcem a koněm; a současně pak
• schopností kooperace mezi všemi jezdci a koňmi ve skupině

Soud nad rámec uvedeného doplnil, že:

• je dále namístě, aby byly z průběhu akce vyloučeny veškeré rušivé elementy, které by snad mohly být impulsem pro případné reflexní reakce koní a
• případné jezdcem předem podepsané zproštění objektivní odpovědnosti za újmu nemůže odpovědnou osobu vyvinit.

Rozhodnutí ve věci není konečné a soud se v něm nezabýval všemi aspekty odpovědnosti přicházejícími do úvahy. Na zodpovězení řady otázek si tedy ještě budeme muset počkat. Nároky na zajištění bezpečnosti při jezdeckých akcích (nejen) na zapůjčených koních budou však zřejmě (nadále) značné.