PÁR TIPŮ NA ÚVOD

Začít je často na věci to nejtěžší. Na úvod si proto dovolím jen několik dle mého názoru univerzálních doporučení:

  • „Dvakrát měř a jednou řež“, jak se říká. Kůň je velký závazek z hlediska času i peněz a je rozumné dobře si rozmyslet, zda jste na něco takového připraveni, resp. za jakých podmínek. Je také zpravidla bezpečnější a levnější poradit se s právníkem před tím, než se rozhodnete jednat (koupit/prodat koně, začít nabízet jízdy na koni, provozovat ustájení apod.), než když právníka vyhledáte až v situaci, kdy už nastal nějaký problém, resp. když ten problém nedokážete ani po nějaké době sami uspokojivě vyřešit.
  • Není žádná univerzálně suprová, vymakaná apod. smlouva, ať už jde o cokoliv. Dobrá smlouva je taková, která je šitá na míru konkrétní situaci, ve které má být použita. Základem často bude nějaký univerzální vzor, ale logicky stejná smlouva nebude stejně dobrá př. pro kupujícího jako pro prodávajícího, jejichž zájmy jsou v řadě aspektů zpravidla protichůdné, a pokud ano, bude se jednat o jakési kompromisní řešení mezi ideálními požadavky jednotlivých stran (tj. vlastně o vzor…). Stejnou smlouvu nebudete uzavírat ani ohledně mladého koně do sportu, koně pro děti nebo jen společníka.
  • Často důležitější než obsah smlouvy je výběr vašeho smluvního partnera. Se seriózním partnerem se zpravidla domluvíte i na věcech, které smlouva z jakéhokoliv důvodu neřeší, zatímco vymoci nároky ze smlouvy proti osobě, která prakticky „zmizela ze světa“, je v insolvenci nebo exekuci, apod. může být prakticky nemožné.
  • Snažte se sporům předcházet a zvlášť se sousedy po dobrém vycházet. Není nic horšího než vleklé a vyhrocené sousedské spory, a i když konkrétní bitvu se svým sousedem vyhrajete, nemusí to znamenat, že budete mít klidné spaní… Soudní cestou se také nemusíte svého práva domoci dostatečně rychle.

A příště už o něco konkrétněji 🙂